JOSEF VOGNAR

 

 

 

 

Sbírka básní

 a

VZPOMÍNKY NA SIBIŘ

 

 

 

 

Podle rukopisu a vyprávění

zaznamenal

 

Jiří Klusáček

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ÚVOD

 

Tyto  " Vzpomínky " jsem napsal podle vyprávění mého dědečka Josefa Vognara, otce mé maminky Jarmily Vognarové, provdané Klusáčkové.

 

Vyprávění dědy jsem nahrával na magnetofon v letech 1967 až 1968, tedy v době kdy mně bylo 17 - 18 let. Chodil jsem tehdy  na tzv. Střední všeobecně vzdělávací školu v Praze 2,  Botičská ulice. Dědovi bylo tenkrát již více jak 70 let.

 

Bohužel se mi nepodařilo z různých důvodů nahrát vyprávění podrobněji, ale i tak si myslím, že je zajímavé, minimálně pro naši rodinu .

 

Čekal jsem více jak 20 let, než technika dorazila i do Čech a podařilo se mi získat počítač, naučil jsem se na něm psát a mohu se konečně ve volném čase věnovat svému koníčku, sepsat dokumentaci o životě mých rodičů, prarodičů i všech dalších generací mých předků.

 

Proč to dělám? Snad to ocení někdy v minulosti mé děti a vnuci, když si budou moci přečíst alespoň epizody ze života jejich předků. A pro mě je to zábava, možnost odreagovat se od běžných starostí.

 

Vyprávění dědečka je o to zajímavější, že jsem je mohl doplnit přepisem jeho originálních zápisků, které jsem nalezl až po jeho smrti. Nikdy se o nich nezmínil. Je to malý zápisník v plátěné vazbě, který viditelně prošel celou cestu s jeho majitelem. Obsahuje  především básničky. První jsou datována 3.10. 1916 v Panšínsku, často je za básničkou podpis - Josef Vognar, někdy s doložkou - psáno za dlouhé chvíle na Panšínsku. Většina z nich vznikla do 15.11. 1916, poslední je z roku 1916 je datována 31.12.1916. Pak začíná stránka nadepsaná - rok 1917 a jedna básnička 14. ?. 1917 ještě z Panšínska.

 

Pak je vlepena na jiném papíře (překrývá měsíc, kdy byla výše uvedená básnička napsána) rusky psaná adresa: Josif Vognar, gor. Tjumeň, Tobol. gub, Sibir, Jalutoravsakja No 20.

 

Další básnička je datována až 28. 9. 1917, psáno v Čigunajevě, Tobolská gubernie, Tjůmenský újezd, Sibiř  a poslední česky psaná básnička je z 1. 12. 1917, s dovětkem   V Tjůmeni, u vojenského náčelníka, Josef Vognar. Dále následují rusky psané texty, datované poprvé 30. 3. 1918 v Tjůmeni. V Tjůmeni je poslední datace z 18. 6. 1918. V té době se podepisuje Josif Karlovič Vognar. K jednomu veršíku - mně tjažolo i dušno, dušno i serdce pojet i bolit, laskať tebja mne tolko nužno ... je připsán dodatečně tento datum - 16. 11. 1919  a následuje verš Posľe razluki, datovaný 17.9. 1918 v Troisku, Orenbuskaja. Datum 16. 11. 1919 je však připsáno ještě u dalších veršíků na následujících stránkách, o odešlé lásce. Další a poslední rusky psané verše jsou datovány 22. 2. 1920 - Petrovskij zavod. A následuje několik básniček česky (jedna rusky) bez datování. Následuje text o Vánocích 1919 v Šragulu stručná datace přesunu legií (jeho transportu) z Ruska do Čech. Možná, že zde jsou i důležité, byť drobné, informace pro historiky.

 

 

Jestli je děda autorem veršů nebo jde pouze o záznam toho se slyšel se asi nikdy stoprocentně nedozvím. Myslím si však, že v jde až na výjimky jeho práci. Některá slova z básniček jsou přesně ta, která používal při hovoru i v době mého mládí. Je v nich řada ruských výrazů nebo poruštěných slov a část je psána rusky. Děda se během cesty do zajetí a potom v legiích naučil obstojně rusky. Azbuku se naučil z nápisů na nádražích (jak mi kdysi vykládal) tak, že mohl v originále číst Tolstoje, jak se později dozvíme. Jsou v nich zachyceny osobní pocity, stesk po domově a jeho lásky, objevuje se i textu jméno Josef a většina z nich je jakoby podepsána.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z roboty

 

                                                                          I.

            Vaska Ivan již přichází, slunko ještě nevychází a již nás jde budit, bychom šli  robotit.

 

                                                                          II.

            A mi nato nic nedbáme, ještě ráz se obrátíme, Ivan vzteky běhá a strážníka hledá!

 

                                                                         III.

            Strážník přijde rozkacený, tak jako lev zuby cení. Austrijci vstávejte, skorej zapřahejte.

 

                                                                         IV.

            Austrijcům se vstávat nechce, neb ještě nevidí slunce, za patnáct kopejku roboty až k vzteku!

 

                                                                          V.

            Náčelník náš první vstává a na cimbál rány dává tu hned každý vstává na robotu nadává.

 

                                                                         VI.

            Do koňušny každý spěchá a svoje loše si hledá. Vaska křičí skorej svoje loše zapřahej.

 

                                                                         VII.

            A teď místo snídaníčka jen tři časy robotička , tu se každý  skrývá  a ulejt se dívá!

 

                                                                        VIII.

            Pitomeček vystupuje, 9 časů ukazuje, tu jde Tomas starý, nese vlažné vody.

 

                                                                         IX.

            Tu si k tomu všichni sednem a černý chléb sobě vezmem, černý chléb je dobrý, neb jsou v něm otruby.

 

                                                                          X.

            A když všichni posnídáme, do roboty se zas dáme, jde nám to jak hračka, až je s toho sr....!

 

                                                                         XI.

            V poledne se tluče na plech, sotva každý popadá dech do kasáren běží a první být se snaží.

 

                                                                         XII.

            Do kasáren každý spěchá na polici šálek hledá, do kuchyně běží, zřít, kde maso leží.

 

                                                                        XIII.

            A k svačině, jeb tvou máti, čaje sachru nechtěj dáti, černý chléb a kvasu, chvátí pro tu chasu.

 

                                                                        XIV.

            Pizda, chyj nám nadávají a k čertu nás posílají, komando slibují, tam nás odpravují.

 

                                                                         ***

 

                                                                Sen zajatce

 

 

                                                                          1.

            Jak kvítí bez slunce, jak rybka bez vody, tak strádá zajatec překrásné svobody.

 

 

                                                                          2.

            V zemi daleké, v teskném zajetí, zatoužil po vlasti, ve spánku obětí!

 

 

                                                                          3.

            Duše letí ve snu za modravou dál, kde ženu předrahou a dítky zanechal.

 

                                                                          4.

            V rodné chaloupce, matné lampy zář, tam smůtek vidí jen, pláč rozrývá tvář.

 

                                                                          5.

            Žena zoufalá, dítky plačící, již bída doléhá na hladem trpící.

 

                                                                          6.

            Ach to shledání, nelze užít slov, když otce rodina, vítá pod rodný krov.

 

                                                                          7.

            Ženu a dítky zlíbal na líce, tu chvíli nedal by za zlata tisíce.

 

                                                                          8.

            Do chýšky znovu zas zazáří štěstí svit, nad krbem rodinným usedá rajský klid.

 

 

                                                                          9.

            Krátce trvá však štěstí jeho jen, za jitra seznává, že to byl pouhý sen.

 

                                                                         ***

                                      Panšínsko 3.10.1916  Josef Vognar

 

 

 

                                                                          1.

            Koupím já Ti koně vrané, až na tu vojnu půjdu a na tebe, moje milá, na tebe zapomenu.

 

                                                                          2.

            Na koníčka si vyskočím, šavlenka zableskne se, mojí ze všech nejmilejší, žalostí puká srdce.

 

                                                                          3.

            Tajná láska, ta mne trápí, ta mne vyspati nedá, ale že já říci nesmím, že ty jsi moje milá.

 

                                                                          4.

            K regimentu píše psaní, pro Boha já tě prosím odpusť moje provinění dříve než život skončím!

 

                                                                          5.

            Těmi slovy mě dojala, já skočil s koně dolů, vrátím ristrunk císařovi, pojedu z vojny domů.

 

                                                                          6.

            Má Andulka leží v mdlobách, já volám stále na ní, vstávej moje z nejmilejších, nesu ti odpuštění.

 

                                                                          7.

            Těmi slovy probuzená, má Andulka ze spaní, zdravá jako srnka mladá, ukradla  hubičku mi.

 

                                                                          8.

            Já jí nechtěl zůstat dlužen, hubičku jsme ji vrátil nastalo zas milování, až se nám den ukrátil.

 

                                                                   Válečná !

 

                                                                          1.

            Časně zrána přišlo psaní od císaře k nám, abych se vším rozloučil se, že rukovat mám, že dostanu šedý kabát , flintu, bajonet, abych vyhrál zeměpánu tento celý svět.     S Bohem buď má milá nenaříkej, neplakej holka moje rozmilá, vzpomínej si jako já co jsi mi tehdy slíbila, že jsi má.

 

                                                                          2.

            Tam na Sanu u Přemyšlu lesy smutný jsou, mladých těl tam kamarádů leží pod vodou, doma pro ně někdo pláče, kdo je míval rád, vedle svého kamaráda leží kamarád. Domove, domove v šírém světě sám a sám stokrát denně vzpomínám, každou chvilku počítám, jesli já se podívám domů k vám.

 

 

 

                                                                          3.

            Vy panenky co jste hezké, my vás milujem a za vámi třeba k čertu pomašírujem. Ach ten náš regiment, hoši jako z růže květ co jim patří celý svět všecky panny milujou ten náš jednadvacátý regiment.

 

                                                                        *****

 

Panšínsko 4/10 1916

 

 

                                                             V starém mlýně

 

                                                                          1.

            V tom našem starém mlýně mlynář dceru má, ta každý den v podvečer s hochem sedává. Oba dva se mají rádi, k sobě lnou v duši celé, ten starý mlýn při tom klape vesele.

 

                                                                          2.

            Když ptáci k jihu táhli, zlá doba přišla, dcera již od té chvíle z mlýna nevyšla, neběduj a nenaříkej, vždyť oni se vrátí zas, utichni a poslouchej, jasný mlýna hlas.

 

                                                                          3.

            Na jaře vracelo se k nám hejno ptáků, čáp mezi nimi nesl něco v zobáku, ve mlýně hned rychle zmizel a složil tam břímě své, náš starý mlýnek při tom klape vesele.

 

                                                                          4.

            Teď dcera již jest matkou v zármutku dlívá a svému synáčku vesele zpívá. Otec tvůj ten nás opustil aniž  bys ho byl poznal, náš starý mlýnek při tom smutně klape dál.

 

                                                                          5.

            V tom našem starém mlýně, mlynář s matkou je, má veselou ženušku, kterou miluje, všichni tři se mají rádi k sobě lnou z duše celé, náš starý mlýnek při tom klape vesele.         

 

 

                                                                     Dudák

 

 

                                                                          1.

            Jednou v dobrém rozmaru, zahodil jsem kytaru, co jest po mém drkotaní, co je po mém planém lkání, po cikánském nešvaru.

 

                                                                          2.

            Dědovi jsme dudy vzal, všem přátelům Sbohem dal, máti do světa já půjdu, štěstí sobě hledat budu, nenoste vy pro mně žal.

 

                                                                          3.

            Když jsme kráčel krajinami, hory, doly, rovinami, moje dudy krásně zněly, až  se struny v prsou chvěli, já si při tom zaplakal.

 

                                                                          4.

            Tanec, když jsem zadudal, každý děvče k tanci bral, šohaj stupnul bujným krokem, děva šlehla černým okem a vše jsem zved v šírý ráj.

 

 

                                                                          5.

            Jednou když jsem opodál u bílé jsem kaple hrál, děva okno otevřela na dobrou noc mi podala z rozmarýny věneček.

 

 

                                                                          6.

            Málo štěstí v světě mám z toho si nic nedělám, dejte mi jen moje dudy, šťasten budu vždy a všudy , zármutek si rozdudám.

 

 

                                                                Při měsíčku

 

1.

            Při měsíčku sám a sám já jednou večer pospíchám cha-chá. A proč? No k vůli tomu čimčarararara, čimčarararara, čimčarararara to kvůli tomu čimčarararara, čimčarararara, čim, čim.

 

                                                                          2.

            Zastavím se pod oknem, kde sličná pana kouká ven, chachá! A proč? No kvůli tomu čimčarara ...

 

                                                                          3.

            Za maličkou  za chvilku mne klade v teplou postýlku, chachá! A proč? No kvůli tomu čimčarara ...

 

                                                                          4.

            Svou lásku mne chce věnovat, mě hrom a peklo nechce vstát chachá! A co ? To sakramentský čimčararara ...

 

                                                                          5.

            Zlatku musím vyklopit a nemám z toho kot nic mít chachá? A proč? No kvůli tomu čimčararara ...

 

                                                                          6.

            To buď mládencům za příklad, když k paně jdou a nechce vstát cha, chá! A co? to sakramentský čimčarararara, čimčarararara, čimčarararara to kvůli tomu čimčarararara, čimčarararara, čim, čím.

 

Psáno 5..X.1916  na Panšínsku

Permské gub.

 

 

 

                                                             Pochod zajatce

 

                                                                           I.

            Holá hoši vstaňte chutě, cesta volná mírem již; (:Dokořán již vrata dvora, odhodíme stezku tíž:)

 

                                                                          II.

            Konec navždy nudné době, konec na vždy vězení; (:Kaší, súpě i těm rybám umíráček odzvoní:)

 

                                                                          III.

            Dáme vale ruské zemi, nebude nás strážit post! (:Budem volní jako ptáčci, neuškodí starších zlost:)

 

                                                                         IV.

            Nebudem již Smirna slyšet, přijdem tak o mnohou slast; (:Hrdě, ale zvednem hlavy v náruč svou nás přijme vlast.

 

                                                                          V.

            Seberem si svou výbavu speditera netřeba, do Pančínska jak jsme přišli, vyletíme jak střela.

 

                                                                         VI.

            Po koleji zas k Čechii expres vlak nás poveze, byť mašína šnekem byla, ona       k nám doleze.

 

 

                                                          Upomínka na Eger

 

                                                                          1.

            Co jsme my to kamarádi, co jsme my to dělali, eť keť, že my jsme se z Kutné Hory do Egeru dostali.

 

                                                                          2.

            Eger ten je pro nás hrobem , jest tam velká drahota, holky by tu ještě ušli Maďaři jsou holota.

 

                                                                          3.

            Maďaři nás nemaj rádi, zvedaj ruce nahoru, když jim za to nafackujem, uvážou     k javoru.

 

                                                                          4.

            Eger ten je samé bláto, samý močál samý hnůj raz dva, víno by tu ještě ušlo, špek ten je jak kozí lůj.

 

                                                                          5.

            Všecko by tam ještě ušlo až na ty javory, uvážou tě až zmodráš, třesou se ti bačkory.

 

                                                                          6.

            U vola je dobré pivo za dva šupy sklenice, vypiješ-li jich tam osm tak tě raní mrtvice.

 

                                                                          7.

            Na víno jsme již si zvykli, ne však na tu papriku, dáš-li si zde jednu porci, tak máš fleky na triku.

 

                                                                          8.

            Nedávej se kamaráde, nedávej se na vojnu, raz dva, zavezou tě do Egeru, dostaneš tam choleru.

 

Panšínsko

8/10 1916

 

 

Při měsíčku v Bosně

 

1.

            V Bosně na kopečku, na malém vršíčku, stojí tam český vojín při jasném měsíčku.

 

2.

            On zírá smutným zrakem na modrou oblohu, myšlenky jeho jsou stále na českou domovinu.

 

3.

            On stále pohlíží na moře široké, myšlenky jeho jsou stále na děvče modrooké.

 

4.

            Kdybych já byl  ptáčkem, malou vlaštovičkou doletěl bych se podívat za moji Anduličkou.

 

5.

            Zdali mne ráda má a na mne vzpomíná, jinak by ta naše láska byla rozvedená.

 

6.

            Nemysli vojáčku na svou Anduličku, ona se s jiným prochází při jasném měsíčku.

 

7.

            Vzal já bych flintičku střelil Anduličku a pak tu druhou ránu dal bych svému srdečku.

 

***

 

1.

            Tam u nás v Čechách hráli a to mě bavilo, u okna bledá dívka stála, srdce ji bolelo.

 

2.

            Koukala z okenečka, spatřila hvězdičky a z jejich očí se vyronily dvě hořké slzičky.

 

3.

            Tu přišla její máti, pravila jí sladce, vždyť on ti z nebe nespadne, proč trápíš srdce své.

 

4.

            Ach vzali mne ho vzali, přeukrutně vzali, do ty daleké ruské zemi, mě ho tam zajali.

 

5.

            Ach pryč, pryč je všecko naše milování, cestička do ty ruské zemi není k nalezení.

 

Psáno na Panšínsku 8.10. 1916

 

 

Karbaníci

 

1.

            Tak to na tom světe bývá, kdo pospíchá má na spěch, ten kdo v kartech velké štěstí mívá, ten má v lásce velký pech.

 

2.

            Ona byla pražská dáma, on byl pouze nádeník, ona byla jeho milovnice, on byl její milovník.

 

3.

            Počali si v karty hráti, odva nový labetr a že počalo slunko mile hřáti , spustili si roletu.

 

4.

            Počali se spolu hádat, kdo má dříve dávati, ona počla dobrovolně dávat on se cítil při chuti.

 

5.

            Rabovala sedma na štych, když si na ní sejmula, pak si trumfla tím esem zeleným, on měl kule žaluda.

 

6.

            Na zelný kule házel, pak jí ho tam filkem pích a že červeného krále, tak nedostal ani štych.

7.

            V tom musí být ňáká faleš nebo ňáká nehoda, že ty máš vždy červenýho krále a já kule žaluda.

 

****

 

            Jak často na Vás vzpomínám, když oči k spánku svírám, jen slůvko mluvit přeji si a přání umlká neb cesta k vám je daleká.

 

            „Buď blažená a šťastná po celý život svůj a pamatůj, že jsem vždy věrný Josef tvůj!“

 

            Vím Touha tvá, že přivede mne zpátky, jen na mne pamatůj a vždy mi věrná buď. Mé rány zhojí rtů Tvých úsměv sladký a láska tvá dá novou sílu v hruď.

 

 

Veršík

 

            Kdo to neví, že je hloupý marno mu to říkati, stokrát jsem ti nadhodila, že mne můžeš týkati, stokrát jsem ti nadhodila, kde mne najdeš samu, tys to slyšel, za mnou přišel, vzal sis sebou mámu.

 

            Teď kdybych ti potmě řekla Francku mám Tě ráda Ty si pošleš pro hubičku svého kamaráda. Tak ti marně na kolenou kluci budou sedět. Ty o tom Francku milý nebudeš nic vědět.

 

Vzpomínka

 

            Vzpomínám na Tebe, jak se Ti daří as jak jest mi bez Tebe milko má dlouhý čas. Kdybych tak mohl hned zaletěl bych k tobě, pak bych Tě přivinul Mařenko má k sobě.

 

Z dlouhé chvíle na Panšínsku 14/10 1916

 

 

Ke konci zápisníku:

 

Vánoce 1919 jsem slavil v  Šerabulu, malé staničce na Sibiřské dráze, mezi Tuhunem a Zimnou. Takové oslavování jako v 1915 na Kurganě, jen že nyní bylo dost kořalky, která v 15tém roku chyběla. Jako zajatec jsem měl vždycky lepší vánoce, než jaké mám letos, na štědrý den stojím posta u vlaku s pšenicí, nadával jsem jak čokl, ale nic to nepomáhá a r.1920 doufám, že již budu slaviti tyto svátky doma.

Moje štědrovečerní jídlo

 hovězí polévka s kroupama

 2 sklenice čaje se špiritusem

 chleba s medem

 sklenička kořalky

 

1919 26/XII Šeragul

 

4. 1. 20 jsme přijeli do Irkutska, kde byl právě převrat. Eseři s Lemenovem a Kolčakovcema.

25. odjezd na východ

11. 2. jsme na Verchně - Udinsku

12. večer v Petrovském závodě

29. 2. jsme projeli Čitou

3. 3.  Kari ?

7. 3. Olovjana

8. 3. Buruja

15. 3. ?

19. 3. Charbín

1. 4. Vladivostok

22. jsem sedal na loď Amerika, před naloďováním jsem se sešel s Ant. Horkým

23. 4. jsme odjeli z Vladivostoku, Nazdar Sibiř!

28. 6. jsme přijeli do „Hong Kongu“ město velice krásné, tam jsem nabírali uhel a vodu pitnou

1. května hrálo mužstvo 5 pluku fotbal a vyhráli naši 3:2

tam nám muzika hrála na ulicích Hong Kongu

3.5. jsme zvedli kotvy

9.5. jsme přijeli do Singapuru, mohl? jsem město

11.5. jsme vytáhli kotvu

16. 5. večer 5 hodin jsme přijeli do Kolomba na ostrově Cejlonu, město o něco lepší jak Singapur, pěšmo  ??? s botama?, zahrada, ulice, draho, dohonil nás opět  President Grant

odjezd 19.5. 1920

25. května jsme proti Adenu

30.5. Suez 1 hod. odpoledne vjíždíme do kanálu, v jezeře jsme se zastavili a stáli od 5 hodin do 6 hod. rána

31.5. v 6 hod jsme vyjeli a v 1 hod. odpol. jsme byli v Port Saidu, kdež stálo několik lodí, mezi nima Sheridan, americká loď, která vezla náš jeden transport v zimě

2.6. cvičili naši prostná sokolská cvičení na terase při ? kontovakově budovy

3.6. odjezd v 11 hod. dopoledne

7.6. příjezd Terst

10.6. Budějovice

17.6. Žehušice

 

10.11.1922

Odjezd Čáslav  19.56

Nymburk příj.     21.17

                odj.     22.30

Ml. Boleslav příj. 23.18

                odj.     23.28

Bakov                 23.49 

Liberec                  3.07.

 

Josef Vognar

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seznam kamarádů z Ruska

Gustav Valenta Skřivánek, Milhajmová ul. 668, Pardubice, 30 Lnth

František Doležal, Žleby u Čáslavi, 12 jegr

František Beneš, bednář, Plzeň, Hrnčířská ul. č.8, 7 Lav?

Rudolf Kubíček, Lysice u Boskovic č. 28, Morava, 8 Inf.

Alois Kocourek, rolník, Velké Meziříčí č.36, Morava, 81 Inf.Reg.

Jaroslav Boháč, Palackého třída, Praha- Michle č. 109, 12 Ladw

František Volejník, rolník, Újezd , pošta ? nad Labem, 21 Inf.

Oldřich Štěpán, Sedlec  u Vys. Mýta, pošta Vroclav, 30 Ldhr.

Josef Beneš, Rychnburk u Skutče, Hluboká pošta, Čechy, 12 jegr

Jan Holub, Javorník, pošta Cerkvice u Vys. Mýta, 12 jegr

František Kolařík, Putim u Písku, 11 Inf.

Václav Sláma, Švihov č. 147 u Klatov, 28 Lndhr

Jaroslav Fišer, sklář, Bilina, 22 jegr

Josef Budinský, Zbroclav na Moravě, 81 Inf.Rg.

Antonín Zdráhal, Velká u Hranice, Morava, 54 Inf. Rg.

Petr Veiner, Reklinghausen, Hornburgerstrasse No 187, Vestfahl, 7 L

 

psáno azbukou

Gorod Kiev, Šuljavka, Fabričnaja ul., Dom No 14, Kv. II,G-n Oldrich Gavelka

Narlovskaja gub., Gorod Kočetokr, G-n Vaclav Rižter?

Taudovskaja gub.?, Borisosle. ulica, D.I. Kolobova - selo Oleški, G-n Kurfirst Jan

 Nižnegorodskaja gub., Gorod Arzamas, Arzamaskoe Ministerstvo, G-n Karel Vansler

Krindačevka Rudnik, bratří Jakovenko čís. 2, Oblast Nojska, G-n ?